Dobrodruhem za místními obvoďáky...aneb jak mě bacil bacil

... až nemožné a neuvěření hodné, že přes víc jak půl roku jsem nenapsala ani řádek na svůj blog k tomuto účelu založeném ...

Takže napravuji a rovnou se s Vámi podělím o zážitek u místních obvodních lékařů. Únor není můj měsíc...aspoň, že je tak krátký, páč každoročně v tomto nejkratším studeném měsíci v roce uléhám na lóže s litry zeleného čaje, pokrájeným zázvorem, medem, paralenem, citrusovými plody a potím se, co to dá. Ani jinak tomu letos, léta páně 2011, nebylo a tedy již připravena a vybavena všemožnými lektvary, ulehla jsem v úterý a práci jsem dala pauzu. Jednou mi můj milý (nejmenovaný) kamarád řekl, že "práce nemá nožičky" a já nemůže než nesouhlasit, skutečně Vám neuteče :-) a jelikož jsem momentálně stejně v procesu výpovědním, ani mě to tolik nestresuje.

Prospím tedy den, dva a když už třetí den stále žádné z těch "zdravých" opatření nezabírá, odhodlávám se zavolat místním lékařům (rozuměj ve staré dobré svaté Alabamě, tedy vytáčím číslo místní Maltings Surgery v St. Albans) a čekám. Sestřička, která vlastně není sestřička, ale jen recepční, co zadává do počítače appointmenty, se dotazuje - poté, co jsem ji vylíčila, jak tu už umírám třetím dnem (připravila jsem si vše řádně před hovorem, aby to znělo setsakramentsky napínavě) - tak ta recepční se mě ptá, jestli je to teda urdžent a skutečně chci vidět doktora dnes? Tak jsem se nenechala a jala se do přesvědčování. Toto je asi jedna z těch dobrých vlastností, které jsem tu snad ve starém dobrém Englandu pochytila, prostě, když člověk něco chce, tak tlačí na pilu, dokud se to nepodá a ono se to podá, věřte mi, ale hlavně slušně a mile i s úsměvem. Nakonec jsem tu milou recepční přemluvila, krátce do telefonu zakašlala pro věrohodnost a hned termín k Dr. Dowling byl na dopoledne sjednán. Slušně jsem poděkovala a jala se váhat, či se setkám s paní nebo panem doktorem a co všecko musím říct, aby jako věděl/a, co mi předepsat, poradit, naordinovat.

Čekárna se podobala neindetifikovatelné místnosti a s ještě více neindefikovatelnými pacienty, resp. dalo by se těžko odhadnout, na jakém jsem se ocitla oddělení, kdyby mě sem někdo jen tak dovedl. Přede mnou totiž čekala maminka s tříletou holčičkou - že bych vlezla na dětské? a po mně přišla ještě mladá žena s mužem. Paní si evidentně vykloubila celou nohu, páč ji měla zafixovanou od paty až k prdeli (pardón, ale fakt to tak bylo) a k tomu se chudák drápala o berlích do toho 2. patra - že bych si to fakt jen spletla a vlezla na ortopedii? Nicméně sestřička, tedy vlastně recepční, která po mně nechtěla ani jediný doklad, že to jsem fakt já, mě sem poslala, tak počkám, ještě jednou jsem se tedy přesvědčila, že jsem správně u ordinace Dr. Dowling...takže je to pade na pade...odhaduju, že to bude chlap...no, a mohl by být rovnou svobodný, vysoký, sportovec, bez závazků v Anglii a celý nadšený do cestování a stěhování se do Prahy, ne? No tak, zas tak náročná nejsem, takže si držím v pravé ruce kapesník (rýma teda šílená) a v levé palec, aby to dobře dopadlo :-)
Po holčičce jdu na řadu...hurá, teď se ukáže, co mi je a hlavně, kdo tam za těmi dveřmi je. Vykročím vpřed svému osudu - pohlédnu na mladou dámu, která by už asi taky ráda takhle vyskočila bez berlí....no ještě počkejte, počkejte v klidu paninko, oni si Vás taky zavolají, teď už jsem na řadě já, takže teď si jdu pro radu. Milá paní sestřička mě přivítala v ordinaci a usadila si mě na židli. Říkám si, že to tady mají sestřičky docela na pohodu, žádné bílé pláště, žádné zástěry, mundůry či uniformy (hlavně, že z dětí tu dělají miliončata ve stejných oblecích :-)...ale dobrá, dobrá, tak v džínách a svetru, jako hlavní je, jestli ví, jak píchnout injekci - i když to snad ani nechci vědět, páč pro to tu nejsem. Ohlížím se, kdepak se nám schoval ten pan MUDrc a odkud asi vyjde? A jestli to fakt bude dle mé imaginace (a tu fakt mám dobrou i při teplotách) týpek ala Hugh Grant z "Mikových modrých očí", tak jsem stoprocentně okamžitě zdravá :-)...no a v tom ta milá paní spustí, co mě sem teda jako přivádí a co mě trápí. Tak si říkám, holka já Ti to klidně řeknu, ale nepočkáme na toho doktora, jako abych to zbytečně neříkala dvakrát, že jo, přeci jen je to v angličtině, tak ať se zas tolik neunavím v té nemoci...nicméně významně na mě mrkla, usmála se po anglicku a praví, tak povídejte (resp. něco jako tell me why you are coming to see us?). A tak stále nenápadně pátrám pohledem, kdy jako už příjde...a on nepřišel, páč je to paní Sarah Dowling, jak se dočítám z cedulky na svetru...a než stihnu být tedy zklamaná, vysypu ze sebe naprosto všecko, aby mi teda jako zachránila život paní MUDrcová, když to tedy k mému úžasu, není sestra - páč evidentně po této zkušenosti žádné ani nemají. Ani jedinou jsme nepotkala. Nicméně paní Sarah byla milá, všecko si vyslechla, změřila mi teplotu, tlak a sepsala to všecko do kompu a pak mi řekla, že dělám dobře, že beru paralen, ty vitamíny, to je super, jak to kombinuju a že mi to tedy schvaluje a ať to vyležím, že to je viróza a ta mrcha přebývá u homo sapiens cca 7-10 dní. Sedm až deset dní ptám se. No dobrá, dobrá, ale my můžeme mít z práce volno jen pár dní na zotavenou, takže můžu Vás zas já požádat laskavě o neschopenku či nějaké lejstro, abych to předložila v práci? Teď jsem asi Sáru už zaskočila, co to jako chci? Proč a na co? To nééé, to mi tady nevydáváme, jako na co by to slečinka potřebovala? Nééé, to není potřeba a do práce klidně jděte slečinko, přeci zas tak špatně Vám není, ne? A tak koukám jak puk s otevřenou pusou (asi už od té chvíle, co se mi dívala do krku) a ptám se slušně po anglicku i s úsměvem, zda to jako myslí vážně, zda skutečně nikoho nenakazím, když je to teda ta viróza, mírně do toho zakašlu, aby se jako vědělo. A paní doktorka se usmívá, ať se nebojím, že všude je plno nemocných lidí, takže klidně do práce můžu. Ať tedy zůstanu doma do pátku (byl čtvrtek), ale ať určitě jdu na procházku a nejsem pořád doma....Oukej Sáro, tak dík, to je asi vše, že, takže já si ještě koupím ten Váš paracetamol - přeci jen jsou to Vaše ostrovní bacili a asi na ně paralen nezabírá a šunu si to zpět do svého bytečku. No, byla jsem ráda, že jsem se doplazila domů, po cestě vlítla (opravdu vlítla a vylítla) do Tesca pro nejnutnější, abych tam fakt strávila přesně pět minut a mazala do postele. Usnula hned, jak kdyby mě do vody hodili a spala 2 hodiny po té náročné pochůzce... Ale dobrá, procházku do ozdravného programu včlením Sáro, ale jestli mi bude blbě, tak mě tam máš vcukuletu v pondělí časně zrána:-).

...a do práce? Do práce jdu nejdřív v pondělí a na procházku nejspíš o víkendu, teď mě prosím Vás nechte chvíli se vyspat :-)

Dobrou noc a uzdravení zdar.

"Nas zakaznik, nas pan" aneb udelame, o co si reknete

Spousta kazdodennich zazitku cloveka privadi na myslenku, jak tahle zeme muze vubec fungovat, jak to, ze je brana za jednu z vyspelych zemich a vlastne nam byla vzdy davana za priklad. Clovek az kdyz tu zacne zit a zazivat denodenni nesmysle, tak jen zasne, jakto, ze tu neco vubec funguje. Jenze prave to, ze jsou Anglani tak poslusni a pravidla jsou pro ne proste pravidla a nikdo se je nesnazi nabourat, narusit ani obejit, tak to tu asi fungovat muze.
Dneska se mi ale nechce vubec stezovat. Dnesni tema, o kterem jsem chtela napsat vic, je z prostredi obchodu, a to vsemozneho zamereni, protoze me prave neskutecne prekvapuje, jak vsecko jde hladce, kdyz chcete neco vratit, nebo kdyz zadate tu cenu, pripadne slevu, ktera byla uvedena u zbozi a u kasy Vam ji nenauctuji. Oni se proste ridi v 99,9% pripadu heslem "nas zakaznik, nas pan". Nikoho nenapadne cokoliv rozporovat, protoze jestli tady ma nekdo pravdu, tak jste to Vy. A abyste si dovedli predstavit, o cem mluvim a proc to tak vychvaluji, tak zde zopar mych osobnich prihod.

Potraviny/kolaloka: akce 1 napoj za £1.16, nebo kup 2 za £1.60 - platilo na limci 0,5litru typu kola, fanta, sprite atp. a jina akce podobneho razu na tzv.sportovni napoje, jontaky, drinky pro povzbuzeni. Ja mela samozrejme chut na jontak a na kolu, na kole je potreba trosku povzbudit, tak jsem si vzala z kazde akce jednu a uz si to sunu k pokladne naprosto v pohode s tim, ze platim £1.60 a hotovo. Nicmene, jako slusna to divka, jsem radeji toho potetovanyho teenagera oslovila s tim, ze jsem to vzala z jejich 2 ruznych nabidek, tak nevim,jestli se tyto napoje daji kombinovat. Tak si na to zavolame manazera, pac tohle rozhodovat neni jednoduche. Nikdo se na nic nepta, manazer rovnou prijde k monitoru, neco tam natuka a ze no problem a prosim pekne korunku sedesat, tak mu vrazim dvoulibrovku a po vraceni s usmevem a spokojenosti zakaznika odchazim. Na ucte byly 2 koly (...to aby me snad to jejich ucetnictvi radsi ani nezajimalo ;-)

Potraviny/polevky v pixle: To si takhle jedu z prace a byla mi zima, tak si rikam, nez neco uvarim, tak pojdu hlady, zajdu do Tesca kousek od baraku a koupim si polevku v pixle (to jako se jen vyklopi, ohreje, osoli a ochuti a je jak od maminky. No skoro, kdyz se zavrou obe oci, tak je docela dobra ;-). Mela jsem chut na rajcatovou, ze si do ni nakrajim par rajskych, je fakt moc dobra, husta. A hle, akce kup 1 polevku za £0.86 nebo 3 za £2.00, takze to by v tom byl cert, abych si rovnou do kosiku nedala 3. Jenze, chut mam na tu rajskou a na jinou ani ne, ale nakombinuju to, kdyz je to tak vyhodny kauf (i kdyz dobredu dobre tusim, ze mi ty plechovky pak budou nejmin par mesicu stat ve spajzu). Beru lentilkovou (sice to neni s prichuti M&Ms Peanut butter, ale tzv. cockova) a zeleninovou. Platim. Nauctuji mi £2.58, tak jiz po zvyku anglanu se ozyvam, ze jeslti se nahodou nepopletli, ale ze je tam akce tri za dve libry, tak zda to je spravne nauctovane. Privolana manazerka zacne litat po obchode s myma trema plechovkama a pribehne s dalsi rajcatovou, ze jako slecinka se nevsimla a vzala Bio rajcatovou a ta pry v nabidce neni, jeste se mi k tomu omlouva, ale jestli si to nechci rozmyslet a vzit tu nebio. No nevadi, dekuji, samozrejme, ze jsem chtela tu normalni (stejne ty rajcata rostly vedle sebe na zahonku a stejne na ne prselo), takze v pohode, dokoncime nakup, pak ty 3 plechovky pokladni odecte, vrati mi penize, znovu namarkuje a hle, £2.58. Volame manazerku, ze je tu nejaky zadrhel...ted uz prichvatal i skladnik, co rovnal zeleninu a jal se honit manazerku, ze totiz, na cedulce to jasne stoji, ze jsou tri za dve...jenze manazerka asi studovala, pac pribehla, ze se teda jako moc omlouva (v ruce dalsich asi 5 ruznych plechovek polevek, az jsem si rikala, kurna vem tu rajcatovou, slusne zaplat £0.86 a mazej domu), ale ze si ted teprve vsimla, ze ta lentilkova neni v akci, jinak klidne muzu mit houbovou, hraskovou, minestrone, pinestrone a buhvi co jeste, tak jsem popadla tu houbovou, to se hodi, at uz tu neotravuju, vysolila dve koruny, do narvanyho batohu zastrcila tri plechovky...i tu rajcatovou, na kterou se uz asi pul hodiny tresu, slusne podekovala, usmala a mazala domu. Vsichni se mi jeste u vchodu klaneli a ze "we are really sorry"...jak kdyby se stalo neco nemoznyho a ja byla nastvana. To jsem se celou dobu usmivala, a hlavne, jako ja prijdu zas, mam to kousek ;-)

Drogerie: piticko - byly jsme s Jarkou po nakupovani utahane a jeste k tomu ziznive, vsude fronty, jen drogerie v pohode, tak rychle pro nejake piticko a hura domu. Vlitnu tam, vidim, moje oblibena Ribeena, cernorybizova limca, a jen za 0.99, to neni mozny, normalne vsude stoji £1.60. Beru, bezim ke kase a hura odsud domu. Dobry den, ano, vse, dekuji, kolik? Pani usmev na rtu, it is £1.60. Ok, ale tam mate cedulku, ze stoji £0.99, ja se taky divila (priznavam ji s usmevem), ale pise se to tam. Takze pani neleni a odbiha z kasy, aby prinesla ten listecek s cenovkou (ano bylo tam £0.99) a rika mi, mate pravdu, to je skutecne £0.99, ale za 150ml, Vy jste si vzala 250ml, ale ja Vam to dam za tech £0.99, protoze to tam mame napsane malym pismem a toho jste si nemohla vsimnout. Nezlobte se. Tak cumim, cumim s otevrenou pusou, se kterou zmuzu akorat usmev, podekuju, jednoho findika ji necham diskreci (tady se na to nehraje, takze pani div nevybehne za mnou, ze ta one penny is back) a mizim. Tomuhle fakt nerozumim, resp.si dost dobre dovedu predstavit, jak by se podobna situace vyvijela doma...no nic, mame se jeste lecos ucit.

Ale obcas si rikam, asi bych ani nechtela videt ty inventury ;-) buhvi k cemu se tady dopocitaji, jeslti to tu takhle funguje ;-)

Dnes to bylo z prostredi samoobsluh a jidla, to, ze jsem si objednala kolo, velikost ramu 22.5" a kdyz mi privezli 21.5" a ja rikala, ze jsem si objednala to vetsi zamerne, tak pry, slecno, posadte se na to, no to ne, vetsi byste mit nemohla, urcite, to je nesmysl, uz tohle Vam je dost velky...blbouni, ale mozna meli pravdu, Shemik je ustajen a prihoda o tom, jake trampoty jsem s tou objednavkou jednoho obycejneho kolesa mela, si zaslouzi svou vlastni kapitolu.

Aprilove pocasi jeste aprilovejsi v kvetnu aneb jak netreba predpovedi

Je pondeli 3.kveten, May Bank holiday, takze misto pracovniho nasazeni jsem se vydala za dalsim prozkoumavani kras svate Alabamy (takto jsem se dovolila familiarne nazvat St. Albans, kde ziji od konce ledna a kde se mi tedy opravdu moc dobre zije)

Dnes jsem dosla k zaveru, ze jedna z veci, ktera neni komplet obracene v UK a naprosto me neprekvapila je, ze pocasi je tu proste aprilove, menici se kazdym okamzikem a v tomto jarnim obdobi jeste zretelnejsi. Co urcite nema moc velky vyznam je, podivat se rano z okna a podle toho, jak se na Vas culi slunicko se vybavit na vylet, nebo se snad podivat na predpoved pocasi na den...protoze vetrovka s kapucou, stejne jako kratke tricko a slunecni bryle nebo jen slaba mikina bude neomylne k vyuziti. Mozna se dnes na vylet hodila i cepice, neb vichr si tedy pekne podaval ty chudinky sotva rozvinute listecky a cloumal s jejich vetvemi a vetvickami, jako by chtel privolat podzim a ty chudinky, co se tak vsi silou drzely a vytrvaly ve sve zdrave zelene barve aspon rozcuchal, stejne jako muj ranni uces...Vybavena vsim vyse uvedenym jsem se dle mapy rozhodla vydat dnes na druhou stranu mesta, kde jsem jeste prekvapive nemela moznost se projit. Dnes jsem uz pochopila, ze kdyz jste na hristi s detma, nebo hrajete fotbal v kratasech a tricku, sedite na lavicce, mate piknik na trave nebo si jen tak ctete knizku na dece, tak proste vubec nevadi, ze se obloha zatahla, cernocerna perina zakryla i nejsvetlejsi mistecka v parku a spustil se dest, ktery zde neni proste jen tak ledajaky mokry dest, ale docela prijemne osvezeni vzduchu. Tezko se to popisuje, ale proste to, ze prsi (nejde o zadny slejvak, ale prsi), je fakt prijemny a vubec nejste mokri. To pry ale dnes dostatecne nestacilo na to, aby nas to vyhnalo se rychle nekam schovat pod strechu, tak se pridaly i male kulicky ledu, co si to na nas dopadaly, jako by se nechumelilo...a pritom to chvili vypadalo, jakoby se zrovna vratila zima. Do dvou az peti minut maximalne je vsecko otoceny o stoosmdesat stupnu. Obloha je blankytne modra, sem tam se pohupuje jemny bily mracek, slunicko pere, ze by mozna bodlo i tilko a Vy jste nuceni se vyslveknout do tricka, protoze jinak jste zpoceni naz na zadni casti tela. Tak si takhle vysvleknete a jste radi, ze je zas krasne a v tom se to opakuje znovu...rychle zapnout mikinu ke krku, pac fuci jako by Vas to melo odfouknout zpet odkud jste prisli a sup do vetrovky, kapucu na hlavu a jde se dal. Musela jsem se smat, jak jsou vsichni a vsecko v pohode, jako nic se nedeje, je to naprosta normalka, tak si proste meni pocasi naladu behem nekolika minut, kterou vsak nikoho neomezi nebo neovlivni. To se mi tu libi...

Autobusi prihody

Anglicani, nebo spis Anglani, jak jim familiarne rikam, me nestaci prekvapovat. Jsem tu sice jen 3 mesice a mela bych uz byt na jejich zpusob jednani, chovani, pohody a klidu byt zvykla...a presto me porad dokazi prekvapit. Pani z autobusu, o ktere jsem zatim psala jen do emailu pratelum v CR se uz peknou radku tydnu neukazala, tak se o ni zacinam obavat. No snad na jaro-leto odjela nekam na chalupu obdelavat zahradku a do naseho ranniho autobusu se vrati zase spolu se studenty, az i ti budou mit po uniformovanem skolnim roce a pujdou na podzim zas do skolnich rad. Pac tahle pani s taskou na koleckach, ta byla hodne povedena. Kazde rano svymi historkami bavila ridice a "zdrzovala" cestujici, kteri spechaji za svymi povinnostmi, nebo mozna obracene "zdrzovala ridice" a bavila osazenstvo setsetjednicky (ctete prvni es s hackem, pozn.redakce) svymi pribehy. Tak tahle pani se uz nejakou dobu neukazala, za to tim nejrannejsim busem, ktery chytam, kdyz se chci jeste pred samotnou praci zhuntovat na spinu nebo se probrat v bazenu, tak tim se mnou jezdi podezrele individuum. Je to chlap/kluk, to je na prvni pohled zrejme, ale je to takovy podivin a chce se furt bavit, coz me moc rano v 6.40 ne a tak jsem na nej asi vyzrala a uz z bytu chodim sporadane s batuzkem na zadech a knihou v ruce, aby bylo jasno, ze si ctu a na ranni zvatlani nemam cas ani naladu. Tak uz si dal rict, resp.nerict, pac ja se zdrzuji veskere vetsi komunikace, takze se jen pozdravime, zahauarujeme a tim veskery morning talk konci. Jenze nedavno jsme zase takhle samy dva delali spolecnost ridici a v tom jsme si uvizli. Bus si to sinul a v jedne uzke ulicce po leve strane byl zaparkovany tyrak, vykladal nejaky naklad (nebo se sedelo a krafalo na kafi, pac kde nic, tu nic, natoz nejaky ridic, i presto, ze zadni dvere trucku byly dokoran) a na prave parkovala zas mensi stribrna nabliskana a la "skodovka"...no pan ridic to urcite myslel dobre a vedel, ze nechci prijit pozde na hodinu, tak se pokusil o projeti, i kdyz jasne znameni od typka na ulici, ktery tam neco zametal bylo, ze to urcite nedame a at radsi zastavi a pocka. V tom z druhe strany dalsi bus a to jsem ani nezminila, ze my jsme velky, doubledecker, co jezdi jen v Londyne a taky ve stare dobre Alabame. Pan ridic to fakt myslel dobre, tak zpomalil a sunul si to tou skvirou pomalicku, zrcatka na tesnotu az jsme presne uprostred zastavili a ted i kdyby se ten zpropadanej ridic trucku vratil, tak se nehne z mista. Tak vyskocil ridic protijedouciho busu na pomoc a uz nas i se zametacem navigovali, couvnout, otocit koly, popojet, jeste kousek, couvnout, otocit, popojet a tak pomalu a jiste jsme se rozjeli...trvalo to tak deste minut, ale proste cajk, anglani jsou naprosto v pohode, protoze kam by se spechalo, ze jo, vzdyt ono to nejak dopadne a ze bus neprijede do dalsi zastavky natoz na konecnou pak na cas, to nikomu tady vubec nevadi...o jizdnich radech by mohla byt kapitola sama o sobe, ale zda se, ze po 3 mesicich uz jsem se i ja obrnila, nebo spis zlenivela si neustale stezovat a rezignovala jsem na spatnou naladu a v klidu a sporadane cekam denodenne na 5-50 minut zpozdeny bus. To, ze se stale divim, na co maji timetable pro autobusy, kdyz podle neho neprijede jedinej, to jako Cech, ktery vi, ze kdyz ma neco jet napr. v 9.18, tak to tam proste v 9.18 je (nejpozdeji v 9.19, ale ta minuta se do dalsi zastavky dozene ;-), tak to proste nepochopim, jak tady muze fungovat a lidi jsou jeste ke vsemu naprosto v pohode, aspon se zdaji...teda ridic urcite, usmeje se temer vzdy a pozdravit a podekovat, to je tady samozrejmosti.
A pres to vsecko, presevsecko tu to mam moc rada a autobusove prihody jeste vic.